T R I B U T E
(1996 - 2004)
Význam této části webu zůstává i mně samotnému velkou neznámou! Už ani nevím, co mě vedlo k tomu, abych ji vytvořil - snad sentimentální vzpomínka na staré dobré časy, či snaha světu ukázat alespoň pár důkazů toho, že těch předchozích 8 let nebyl přelud, ale krásná skutečnost. Zní to pateticky a otřepaně, ale je to tak; pokračujme však v mém malém zamyšlení.
Ano můžu si dovolit prohlásit, že předchozích osm let bylo nejšťastnějších v mém životě, nepočítáme-li hru s popelářským autíčkem ve školce a týrání Illiadisky na základce. Získal jsem si spoustu nových přátel a s přáteli, které jsem měl, jsem přátelství prohloubil - bohužel tak vzniká paradox, že takovou sIrenu či Beriho znám pomalu od kolébky. Byla to dlouhá doba, ale i tak mě mrzí, že jsem za ní nestihl odhalit všechny stránky lidí, kteří by si to rozhodně zasloužili; a tak se jen můžu dohadovat, že z Hrudiho se v budoucnu stane buď dokonale flegmatický profesor, nebo nechvalně prosluje jako masový zabiják přímo Hitman 2 - Stiele Murderer.
Za všechny ty roky se náš třídní kolektiv scelil do hmoty odolnější než platina a tvrdší než diamant. Nevím o tom, že by snad některé z nižších či "vyšších" ročníků, kdy měly tak dobré zázemí. Vzájemná podpora byla, až na některé jesenické výjimky, vždy pevná a neodřesitelná. Mnozí k nám přibyli za ty roky (Anika, Orlí pero), mnohé jsme však ztratili (Mečoun, Bára Seidlerová, Dáša, Bára Bezoušková, Pavelka, Tábor, Víťa, Valdez). I přes tyto ztráty jsme s úspěchem zažili 3 ředitele, 2 školníky, starou tělocvičnu, výměnu kotelny, procházeli jsme se po chodbách dnes už neexistující II.ZŠ, oplakali 2 školní úmrtí, s úspěchem přežili v alkoholovém dýmu zabalené třídní výlety,dva lyžáky a vzdělávací kurzy, většina i výměnný kulturně šokézní program s Maarsenem...a dalo by se tímto způsobem popsat tisíce stránek!
Je však více než zřejmé - že se tato doba již nikdy nevrátí; je to bohužel uzavřená kapitola našeho života. Jediné, čím se můžeme utěšovat je, že se vždy jednou za 10 let všichni sejdeme nad fotkami manželů/-ek, později dětí, ještě později vnoučat. Mám-li v tomto výčtu pokračovat, pak mohu směle konstatovat, že o takových doufejme 50 let později na této pomyslné časové ose, se počneme všichni scházet poměrně často, a to na vlastních pohřbech; jen hvězdy teď ví, kdo bude posledním maturantem 2004 oktávy A, který přes své tlusté brýle bude přejíždět pohledem náhrobky ostatních a zapálí svíčku za ostatní. Ale dosti bylo melancholie, na to jsme stále mladí, silní, zdraví, krásní a dost prohnaní na to, abychom si podrobili celý vesmír.
Co dodat závěrem??? Byl to nádherný konec jednoho tisíciletí a začátek tisíciletí dalšího a jsem víc než rád, že jsem ho mohl prožít s vámi všemi!!!
Nedávno jsem si dělal úklid ve stole (i kolem a dokonce i pod ním) a objevil jsem několik roztomilých artefaktů z časů dávno minulých, takže posuďte sami:
I. A |
|
|
III. A |
|
|
IV. A |
|
|
V. A |
|
|
VI. A |
|
|
VII. A |
|
|
